Harry Potter a Poslední z rodu - 27. V sídle rodu Malfoyů

Kapitola dvacátá sedmá
V SÍDLE RODU MALFOYŮ

Lucius Malfoy vstal a s chladným úsměvem jí podal ruku.
„Takže konečně poznávám dceru Mary Rosierové. Jste stejně okouzlující jako vaše matka,“ pronesl Lucius tiše a podržel její dlaň o něco déle než musel.
„Děkuji, pane. Jste příliš laskavý,“ odvětila trochu křečovitě.
Angela postřehla ztrhaný výraz v jeho tváři a kruhy pod očima. Nejspíše ještě následky vězení, uvědomila si skoro s potěšením. Měla co dělat, aby odolala nutkání otřít si ruku do hábitu od nepříjemného doteku jeho tvrdé a studené dlaně. Navenek ale ze svých myšlenek nedala nic znát.
Lucius se teprve teď otočil ke svému synovi.
„Draco, to mě ani nepřivítáš?“ otázal se pan Malfoy se slizkým úsměvem.
Angela si všimla překvapeného výrazu v Dracově tváři, který se tam objevil nespíše po Luciusově poznámce o její matce. Teď se konečně trochu vzpamatoval a nasadil svou obvyklou chladnou masku, kterou však jakoby něco narušovalo v přítomnosti jeho otce.
„Jsem rád, že jsi doma, otče,“ prohlásil pevně a podal mu ruku.
Angelu ani moc neudivilo chladné přivítání otce se synem po dlouhé době. Po tom, co všechno o něm slyšela ...
„Měla bys jít do svého pokoje, Angelo,“ obrátila se na ni Narcisa s přezíravým pohledem. „Někdo tam na tebe čeká.“
„Ano, madame. Děkuji,“ přikývla Angela.
„Později bych vás velmi rád blíže poznal,“ poznamenal Lucius Malfoy.
„Bude mi potěšením,“ usmála se Angela už na odchodu a nechala Malfoyovy v pokoji o samotě.
Jakmile se ocitla v hale, objevil se jí na tváři výraz znechucení. Pohlédla nahoru po schodišti. Pročistila si hlavu a rychle vystoupala až do druhého patra. Na konci dlouhé chodby, zdobené temnými obrazy, byly dvojité dveře do jejího pokoje. Na chvíli se před nimi zastavila.
Zhluboka se nadechla, uklidnila se a co nejtišeji je otevřela dokořán.

Mary Rosierová stála v černém hábitu těsně u francouzského okna na balkon a hleděla směrem k matným obrysům mřížované brány.
Ještě že je ministerstvo stále tak tupé. Kdyby ne, našli by tu tajnou chodbu a už bych se do sídla ani já ani Lucius nepozorovaně nedostali, přemítala posměšně.
Věděla, že Angela se tu objeví co nevidět. Viděla přicházet tříčlennou skupinku a teď jen po tmě trpělivě čekala.
Náhle se v pokoji rozzářilo světlo a Mary bleskurychle odskočila od okna, aby někdo nezahlédl její siluetu.
„Dobrý večer, mami,“ pozdravila ji Angela chladně ještě s rukou na klice dveří a zavřela.
„Angelo, zlato,“ rozzářila se Mary, rychle k ní přistoupila a políbila ji na tvář. „Jak ses měla?“
„Šlo to,“ odvětila Angela, odtáhla se od ní a zamířila ke svému kufru.
Maryina tvář se zakabonila.
„Už ses poznala s Luciusem?“ zeptala se chladně.
„Ano,“ odvětila Angela stručně, otevřela kufr, sedla si do křesla a hůlkou začala znuděně posílat věci do polic.
„Doufám, že jsi byla zdvořilá.“
„Samozřejmě, proč bych nebyla?“
„No, například proto, že sprovodil ze světa rodiče tvé kamarádky, jak jsem se doslechla.“
Angela kouzlem založila další učebnici a podívala se na matku, která měla v očích nebezpečný výraz.
„Ano, Daria Prescottová je moje kamarádka,“ odvětila pomalu a s rozvahou. „Kdybys neutekla, věděla bys, že se s ní znám už hezkých pár ...“
„Jak si vůbec můžeš dovolit, přátelit se s mudlovskou šmejdkou?!“ přerušila ji Mary prudce.
„Její otec byl kouzelník,“ poznamenala Angela, ale zbytečně.
„Na tom nesejde!“ zavřískla Mary. „Její matka byla mudla. A já ti zakazuju se s ní bavit jako se sobě rovnou!“
Angela vstala.
„Já ji ale pokládám za sobě rovnou,“ odsekla Angela.
Mary se hnusně zachechtala.
„Ty ses snad zbláznila! Už jsem řekla. Pošleš ji k čertu.“
„Ne!“
Mary své dceři vrazila prudkou facku, až se jí rozlétly vlasy.
„Nějak ti narostl hřebínek! Budeš mě poslouchat, rozumělas!? Já nejsem moje sestra, která ti všechno dovolila!“
Ne to tedy nejsi, pomyslela si Angela s tím, jak pomalu zvedla zarudlou tvář a vzpurně mlčela.
„Tak rozuměla jsi mi?!“ zeptala se Mary znovu výhružně.
Angela s obtížemi polkla.
„Ano.“
„Že ti to ale trvalo. Nezapomeň, žes mi slíbila poslušnost!“
„A nezapomeň cos mi za to slíbila ty,“ řekla tiše v odpověď.
Mary se spokojeně ušklíbla, ale nic na to neřekla.
Ještěže neví o tom pohřbu, pomyslela si Angela pochmurně, když si třela brnící tvář.
Mary mírně zklidněná poodešla.
„Setkání s Pánem zla bude za tři dny. Do té doby ještě přijdu a chovej se tady slušně. Ne, že mi utrhneš ostudu.“
„Ano, matko,“ odvětila Angela tiše.
Mary však v jejím hlase postřehla nějaký neznámý podtón. Podezřívavě se jí podívala do očí.
Angela její pohled vzdorně vydržela.
„Hmm, Narcisa mě sice zvala, ale na večeři se nezdržím,“ prohlásila Mary. „Dobrou noc,“ rozloučila se a Angela ji nechala odejít bez odpovědi.
Po zaklapnutí dveří se sklesle svezla do křesla za sebou a složila hlavu do dlaní.

„Dobrý večer,“ pozdravil Draco zdvořile z přítmí na schodištním odpočívadle.
Madame Rosierová na něj pohlédla poněkud roztržitě.
„Áá, Draco Malfoy, že ano?“
Draco kývl. Mary ho přejela přezíravým pohledem.
„Angela je u sebe?“ zeptal se Draco.
„Ano, je.“
„Dobře, děkuju.“
„Není za co. Těšilo mě,“ poznamenala suše a vydala se ze schodů dolů.
„Nápodobně,“ zavolal za ní Draco a vydal se k Angelininým dveřím.

Angela mezitím všechno zhasla a nechala hořet jen krb. Vybalování nechala na potom, shodila ze sebe sako a posadila se jen v džínách a bílém tílku na pohovku naproti krbu.
Už chtěla pomocí hůlky vytáhnout z tajné skrýše schované červené víno, ale zarazilo ji tiché zaklepání.
„Dále,“ zahučela nevrle.
Dovnitř nahlédl Draco.
„Můžu dál?“
„Už jsem tě snad pozvala, ne?“ odvětila Angela.
Draco za sebou zavřel a posadil se k ní.
„Poslali mě za tebou rodiče. Ptal jsem se na tvou matku, která jakoby zázrakem vstala z mrtvých a odkázali mě na tebe,“ vysvětlil Draco důvod své přítomnosti.
Angela si povzdychla, přivolala na malý stůl před sebou láhev vína a dvě skleničky.
„Viděl jsi ji?“
Draco přikývl.
„Chceš slyšet celou nebo zkrácenou verzi?“
„To záleží na tobě,“ odvětil Draco tiše.
Angela nalila víno do skleniček, kouzlem zamkla dveře a jednu mu podala. Draco si v záři plamenů všiml mizejícího otisku dlaně na její levé tváři. Jemně se jí dotkl a Angela prudce ucukla.
„Toho si nevšímej,“ zamumlala tiše. „Matka neměla nejlepší náladu ...“
Draco chápavě mlčel.
„Takže to vezmu zkrátka,“ začala Angela s pohledem upřeným do plamenů.

Maryinu přítomnost v sídle Malfoyů a hlavně ve světě živých mu sice vysvětlila stručně, ale stejně trvalo nejméně pět minut, než přestala mluvit. Zhluboka se napila ze své skleničky. Draco ji upřeně pozoroval.
„Takže tvoje teta vůbec nebyla taková, jak se zdála na první pohled,“ zamyslel se Draco. „Zajímavé.“
Angela mlčela.
„Na čí ty jsi ve skutečnosti straně?“ vypálil na ni najednou.
Angela dlouho neodpovídala.
„Na svojí. Stejně jako ty,“ odvětila tiše.
Než na to Draco stačil nějak zareagovat, ozvalo se tichounké zaťukání.
Angela bleskurychle schovala skleničky i láhev a vyzvala neznámého ke vstupu zároveň s tichým odemknutím zámku na dálku.
Do pokoje se sklopeným pohledem vešla Jory.
„Paní vás volá k večeři, slečno,“ oznámila pisklavě. Nevšimla si, že je v pokoji i Draco.
„Děkuju, Jory. Že jsem hned dole.“
„A já taky.“
Skřítka překvapeně vzhlédla, ale hned zase sklopila vykulené oči k zemi.
„Ano, slečno. Ano, pane. Vyřídím.“ A rychle vycouvala ze dveří.
Draco vstal.
„Víš, to cos mi teď řekla i leccos vypovídá o tobě,“ poznamenal zvláštním tónem.
„Jak to myslíš?“
„Já mít takovou matku, jsem taky tak skvělý herec jako ty,“ řekl Draco nezměněným tónem a otočil se ke dveřím.
„Draco?“ zarazila ho Angela. Napůl se k ní otočil tváří. „Moje matka a tvůj otec si můžou podat ruce.“
Draco semkl rty k sobě, neodpověděl a odešel.

***

Na Štědrý den ráno hustě chumelilo. Když Angela spatřila hromádku balíčků v nohách postele, trochu ji to udivilo. Doma s tetou rozbalovaly dárky vždycky u vánočního stromku.
„Jiný dům, jiný mrav,“ zamumlala si Angela polohlasně, vstala a šla si nejprve opláchnout obličej studenou vodou.
Pak si pomocí hůlky přesunula dárky vzduchem, posadila se ke krbu, ve kterém už praskal oheň a složila si je do klína. S nezájmem je začala rozbalovat. Skoro jako by ji to ani nezajímalo.
Dárky byly tři. Nejprve vytrhla z obalu pět těžkých knih o černé magii. Nebylo pochyb, že matka chce, aby si zase pro jednou rozšířila obzory. Znechuceně je šoupla na zem. Podívá se na ně později. Další dva balíčky ji dokonale překvapily. Od Malfoyových dostala dlouhé černé večerní šaty, něco mezi mudlovskou dámskou toaletou a slavnostním hábitem a byly u nich dokonce i střevíce s vysokým podpatkem.
Musí se madame Narcisy zeptat, co to má znamenat. Začínala mít podezření, že to nebude jen tak.
Od Draca zvědavě otevřela malou krabičku a překvapeně se usmála. Vytáhla z ní úzký stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru miniaturního řvoucího draka. V krabičce byl pod ním složený malý papírek. Byl na něm úzkým tiskacím písmem napsaný krátký vzkaz:

Stříbrný drak chrání před nebezpečím a dodává energii. Veselé Vánoce!

Angela se začala tiše smát. I když byl každý jiný, nápady měli podobné. Koupila mu úzký stříbrný pánský řetízek. Normálně sice na krku nic nenosil, ale snad se mu bude líbit. Hned si ten svůj pověsila na krk. Když jí spočinul na kůži nad ňadry, ucítila z něj příjemné teplo, které však hned zmizelo. Řekla si, že se jí to asi zdálo a začala uklízet zmuchlané balicí papíry.
Nechtěla si to přiznat, ale ze všeho nejvíc byla zvědavá, co jí asi koupil Harry. Když si uvědomila, že ho uvidí až za týden, sklesle si povzdychla.

První co udělali, když se Angela a Draco setkali v jídelně, bylo to, že vrhli rychlý pohled jeden druhému na krk. Oba se nenápadně spokojeně usmáli a posadili se každý z jedné strany k Narcise.
„Jste spokojeni s dárky?“ otázala se skoro mile.
„Ano, madam, moc vám děkuju,“ odvětila Angela.
„Ano, matko,“ odpověděl Draco automaticky.
Angela už chtěla položit otázku, která ji pálila na jazyku, ale zarazil ji Narcisin pohled na Dracovu ruku.
„Proč ho nemáš?“ zeptala se ledově.
Angela mezi nimi nechápavě přeletěla pohledem. Draco trochu ztuhl.
„Myslel jsem, že ho nemusím ...“ začal opatrně, ale matka ho tvrdě přerušila.
„Tak to jsi myslel špatně,“ vyštěkla chladně. „Hned po snídaní si ho nasadíš, jasné?“
„Ano, matko,“ odvětil Draco se vzteklým pohledem upřeným do talíře.
„Dobře,“ pokývla hlavou Narcisa.
Angela na ni nevrle zahlížela a přešla ji chuť zapřádat s ní nějaký rozhovor. Nakonec ale zvědavost zvítězila.
„Madame? Mohu se na něco zeptat?“
„Samozřejmě Angelo. Děje se něco?“
„Za ty šaty, které jsem dostala, vám samozřejmě moc děkuju, ale s prominutím madame, k čemu mi tak nádherné šaty budou? Já přece nikam ...“
Narcisa ji s úsměvem přerušila.
„Koupila jsem ti je na večírek, Angelo,“ prohlásila s povzneseným výrazem. „Samozřejmě jsem předpokládala, že ty nic takového nevlastníš, tak jsem využila toho, že jsou Vánoce a koupila ti je.“
„Na jaký večírek?“ zeptala se Angela udiveně.
Draco se dál věnoval snídani a ve tváři měl výraz zhnusení, který naštěstí nikdo neviděl.
„Silvestrovský, má drahá,“ řekla Narcisa. „Každý rok se v našem sídle pořádá. Samozřejmě zveme jen své ... no, přátele.“
„Ale to jste si vůbec neměla dělat škodu. Já na něj přece nemusím,“ odvětila Angela.
Narcisin pohled ztvrdl.
„Ale ano musíš, drahá,“ odvětila s mrazivým úsměvem. „Bydlíš přece v našem domě a bude tam také tvá matka.“
„Má matka?“ skoro vyjekla Angela a Draco zvedl zvědavě hlavu. „Jak to?“
„Ona ti neřekla, že na setkání pozítří se objeví už přede všemi?“ zeptala se Narcisa.
Angela jen zadumaně zavrtěla hlavou.
„No, tak teď už to víš,“ poznamenala Narcisa chladně a vrátila se ke své skrovné dietní snídani.
Angela pohlédla na Draca, který okázale obrátil oči v sloup. Angela pochopila. Čekal ji nudný večírek s kouzelnickými snoby.

Angela se vracela s řasenkou do koupelny. Byla oblečená v černých kalhotách a černé halence s výstřihem, do kterého její nový řetízek přesně zapadl. Když se na sebe podívala do zrcadla, kriticky zhodnotila své zatímní nalíčení. Pečlivě nanesené tmavě šedé stíny, oči obtáhnuté černou konturkou a tmavě rudá rtěnka. Pečlivě si začala nanášet první vrstvu řasenky.
V zrcadle spatřila obrys postavy v otevřených dveřích, až když promluvil.
„Tenhle styl ti moc nesedí,“ prohlásil Draco suše, sám oblečený v černé košili a černých džínách.
Angela se ušklíbla a začala se věnovat druhému oku.
„Proč myslíš?“
„Protože takhle jako mrcha i vypadáš,“ odvětil Draco.
Úšklebek jí zmizel z tváře. Draco v jejích očích ke svému překvapení spatřil bolest a vztek.
„To je tak trochu i účel. A přestaň mě urážet,“ řekla tiše.
Draco však nebezpečně pokračoval.
„To jsem nevěděl, že nazvat tě mrchou je urážka.“
Angela sklopila oči, zašroubovala pomalu řasenku a zabodla pohled do Dracova odrazu. Ležérně se opíral o veřeje.
„Kdyby tě takhle viděl tvůj miláček, nejspíš by z toho nebyl nadšený,“ dodal uštěpačně.
Angela se prudce otočila.
„Co ti najednou tak záleží na Potterovi?“ vyjela oprávněně.
Draco si odfrkl.
„Na něm teda ne,“ odtušil.
Přistoupila k němu blíž.
„Proč se do mě pořád navážíš? Co ti zase přeletělo přes nos?! Vždyť teď už víš, že jsme na tom stejně. Co kdybychom si radši ...“
„No, dobře, dobře, nech těch řečí,“ zarazil ji s nehybným výrazem. „Promiň, ale nemohl jsem si pomoct, když jsem tě takhle viděl,“ ušklíbl se jízlivě.
Angele najednou došlo, že ten výstup před chvílí, to byl přesně ten starý Draco, kterého kdysi znala. Ten arogantní, sebevědomý frajírek, který se do ní neustále navážel. Vztek v ní trochu pohasl. Dracův obličej získal znovu výraz, který měl v poslední době neustále. Chladný a nepřístupný. Angelu napadlo, že se takhle u něj možná projevuje nervozita ...
„Draco, myslím, že bych ti měla něco ...“ náhle se zarazila, když za ním spatřila tmavý štíhlý obrys.
Na světlo linoucí se z koupelny vyšla madame Narcisa rovněž celá v černém.
„Už jste hotoví?“ otázala se chladně.
Angela odložila řasenku.
„Ano, madame.“
Draco jen přikývl.
„Dobrá. Dojděte si pro pláště a sejdeme se u vchodu do sklepa,“ oznámila jim suše a s lesklými povlávajícími vlasy odešla.
Angela se chtěla kolem Draca protáhnout, ale on ji jemně chytil za paži. Na prostředníčku se mu přitom zaleskl úzký stříbrný prsten ve tvaru stočeného hada s rozeklaným jazykem. Když ho Angela uviděla poprvé, připadal jí nádherný. Skoro měla pocit, jako by ho chtěla pro sebe, ale z pohledu, který na nechtěný prsten vrhl Draco, ji to hned přešlo.
„Cos mi to chtěla říct?“ zeptal se zvědavě.
Angela se nervózně ošila.
„Ale nic. Zapomeň na to,“ vymanila se z jeho sevření a zamířila ke svému pokoji.

O dvě minuty později už oba scházeli ze schodiště a vlály za nimi dlouhé černé pláště s kapucí. Daleko vzadu v hale před kouzlem skrytými okovanými dveřmi už na ně čekala Narcisa i Lucius s obvyklým slizkým úsměvem.